Přežití starobylých cykasů je ohroženo. Jejich počet prudce poklesl především v posledních letech a několik druhů již ve volné přírodě vyhynulo. Dramatický pokles počtu cykasů je způsoben jak změnami v jejich přirozeném prostředí či vymizením opylovačů tak i krádežemi rostlin z volné přírody.

Ochrana

Roli při postupném mizení cykasů hraje celá řada faktorů: změny v prostředí, jako je například mýcení pro pole. V řadě zemí jsou rostliny jsou z přírody odváženy pro okrasu například v Číně či Vietnamu. Svou roli hraje i zájem sběratelů, především v Africe ale i jinde. I z tohoto důvodu dáváme přednost nepublikování přesných údajů o lokalitách výskytu cykasů na tomto webu.

Typickým je následující příběh Derika Minaara:

Encephalartos laevifolius již v oblasti kterou jsem fotografoval neexistuje. Poslední stromy byly před třemy roky ukradeny pytláky. Ti sice byli krátce poté zatčeni a byl učiněn pokus rostliny opětovně zasadit v rezervaci poblíž původního místa, nicméně skoro všechny rostliny uhynuly. Stále není jasné, jestli poslední zachráněný kmen přežije. Derik Minaar z Cycad Society v Jižní Africe říká: “Rezervace leží na úpatí hory Mariepskop. Zloději zde často ilegálně vykopávají rostliny, které prodávají dealerům s cykasy. Poslední zde rostoucí trs starých rostlin byl vykopán někdy v letech  2005/6. Pytláci byli chyceni pracovníky ochrany životního prostředí, bohužel však příliš pozdě. Zloději obvykle zabalí kmeny do zinkových plechů, které se používají na pokrývání střech a takto obalené je vlečou porostem. Často rostliny prostě shodí ze skály, protože je příliš těžké je nést sebou. Jen málo těchto rostlin přežije, nicméně tou dobou jsou již zloději a dealeři dávno pryč.” Na přiložené fotografii (foto Derek Minaar) jsou zmíněné stromy z nichž většina již nežije:

Encephalartos brevifoliolatus vyhynul v přírodě a přežívá jen ve sbírkách. Jeho krátká historie je typickou ukázkou osudu cykasů. Druh byl poprvé popsán v roce 1996, kdy bylo nalezeno pět rostlin. Při leteckém průzkumu v roce 2001 objeveno celkem sedm stromů. Při kontrole v roce 2004 byly nalezeny již pouhé dvě a bylo přijato rozhodnutí o jejich přesazení do botanické zahrady. To se ovšem nepodařilo realizovat. Během příprav na stěhování byla jedna rostlina ukradena, druhá byla pytláky rozřezána na části (zdroj: IUCN).

Encephalartos woodii ve volné přírodě vyhynul, ve sklenících přežívá pouze několik samčích rostlin, všechny odebrané jako přírůstky jediného historicky nalezeného jihoafrického samčího stromu. Neexistují tedy semena.

Encephalartos latifrons je odkázán na umělé opylení, protože poslední existující rostliny jsou od sebe příliš vzdálené. Nové sazenice rostou extremně pomalu. Poslední přirozeně vzniklá semena byla nalezena v roce 1925.   

Microcycas calocoma roste ve volné přírodě jen v počtu kolem 600 rostlin (Zdroj Jones).

Encephalartos relictus již v přírodě vyhynul.

IUCN - Červený seznam ohrožených druhů

Všechny cykasy jsou chráněné. 38 % je na Červeném seznamu ohrožených druhů IUCN v kategoriích kriticky ohrožené (CR) nebo ohrožené (EN). Zbylých 62 % je v ostatních kategoriích, včetně obou druhů běžně dostupných v prodejnách (revoluta, furfuracea).

1. *Červený seznam ohrožených druhů IUCN - stačí zadat latinské jméno druhu do vyhledávače;
   

Kategorie Červeného seznamu IUCN

    * vyhynulý (Extinct, EX)

    * vyhynulý v přírodě (Extinct in the Wild, EW)

    * kriticky ohrožený (Critically Endangered, CR)

    * ohrožený (Endangered, EN)

    * zranitelný (Vulnerable, VU)

    * téměř ohrožený (Near Threatened, NT)

    * málo dotčený (Least Concern, LC)

    * chybí údaje (Data Deficient, DD)

1. *nevyhodnocený (Not Evaluated, NE)
   

CITES - kontrola obchodu s cykasy

Všechny cykasy jsou také na seznamu ohrožených druhů CITES, který slouží ke kontrole obchodu s nimi. Část cykasů je na seznamu CITES II (kontrolovaný obchod s rostlinami, obchod se semeny je volný). Všechny ostatní – následující kritické druhy jsou na hlavním seznamu CITES I (semena i rostliny podléhají stejné kontrole):

    * Cycas beddomei;

    * Stangeria eriopus;

    * Microcycas calocoma;

    * všechny Ceratozamia;

    * všechny Chigua;

    * všechny Encephalartos.

I tak černý obchod s cykasy nadále pokračuje.

Fotografie: V současnosti vzácný je již i opylovač Pharaxonotha esperanzae, který slouží kubánským mikrocykasům. Na obrázku na pylových váčcích v šištici mikrocykasu (Foto Ramiro Chavez)

Vymírání opylovačů

Vymírání cykasů není způsobeno jen tradičními faktory. Již nyní je jasné, že svou roli hraje i vyhynutí nebo vymizení specializovaných opylovačů, kteří žili po stovky milionů let v symbioze s cykasy. U řady druhů schopnost vytvářet semena nevymizela, pouze je nemá kdo opylovat, nebo je opylovačů již velmi málo. Případně jsou rostliny již tak řídké a tak vzdálené od sebe, že opylovač nemůže plnit svou funkci.

Oproti historickým představám o opylení větrem tato možnost byla vyvrácena u naprosté většiny cykasů a pravděpodobně existuje jako jedna z variant opylení jen u některých druhů rodu cycas - nicméně opět v kombinaci s hmyzem.

Do určité míry se tuto činnost snaží nahradit dobrovolníci, kteří rostliny ručně opylují, například u druhu Encephalartos latifrons.

Obchod s cykasy

Pro zájemce o koupi cykasů existují obchodníci, kteří umožňujíeticky čistý a legální prodej těchto rostlin v ohrožení, z nichž naprostá většina již nyní pochází ze skleníků nebo od pěstitelů v USA, JAR či Austrálii.

Koupě na vnitřním trhu EU je bezproblémová, na rozdíl od dovozu z jiných zemí, odkud je nutné zajistit dokumentaci CITES případně rostlinu objednat u obchodníka, který CITES zajistí.